Lago di Garda


Dva roky po sobě jsme udělali s kamarády pokus - místo klasických tří týdnů vyzývání větru na Lipně v Černé v Pošumaví jsme si naordinovali jeden týden na Lago di Garda v severní Itálii. Poslední loňský srpnový týden jsem strávili v kempu Maroari v Torbole na severní straně jezera, letos jsme byli v Porto di Brenzone asi pět kilometrů pod Malcesine. Loni nás bylo dohromady třináct, letos šestnáct, suma sumárum to vyšlo zhruba na stejno. Poprvé byl počet surfovacích dnů zhruba stejný jako během těch tří týdnů na Lipně, letos bylo vedro a termika se rozjela až za našeho odjezdu, takže zážitek mírně deprimující.


Pokud by vás zajímalo ...

Kudy jsme jeli:

Praha, Plzeň, Klatovy, Železná ruda, Deggendorf (není třeba jet celou cestu po státní 11, za Zwiefelem odbočka doprava na okresku, která je stejně dobrá a asi o deset kilometrů kratší, akorát končí klesáním, které jsme zpátky s naloženým Jumperem neriskovali) po dálnici 92 na Landshut a Mnichov, před Mnichovem po obchvatu (nenechte se nalákat na zatím neexistující dálniční spojku na letistě jako jsem se nechal letos já) na dálnici číslo 9 a 99 a pak na Rosenheim a Salzburg, před Rosenheimem na Kufstein, Innsbruck, Brenner, Bolzano, Trento, Roveretto a dál už zase po normální státní na Nago a Torbole - odbočka je značená jako Lago di Garda nord.

Druhá alternativa je jet z Plzně na Rozvadov a pak přijet k Mnichovu ze severu, je to o pár kilometrů delší, ale větší kus se jede po dálnici. Navíc se nejede ten stoupák na Železnou rudu.

Celkem je to něco mezi sedmi sty padesáti a osmi sty kilometrů. Možná by to šlo zkrátit tak, že z Landshutu by se jelo přímo na Rosenheim po státní silnici a ne po dálnici, rozdíl je asi čtyřicet kilometrů podle mapy, ale zatím jsem nepřesvědčil nikoho, aby to zkusil. Jedniné, co letos kamarádi ověřili, je, že se rozhodne nevyplatí jet přes České Budějovice a Rakousko.

Kolik jsme platili mýtné:

Rakouská dálniční známka stojí 10.50 DM, dá se koupit i v Praze prý už za 170 Kč, za Brenner se platilo letos snad 19000 lir, ale rozhodně 110 šilinků, dálnice v Itálii stála 16000 lir za osobní auto a 17000 za dodávku. Pozor, dodávku s věcma a pěti lidma nám rakušani loni do Itálie pustili jako osobní auto, ven ale už jako autobus za 44 marek, což je bohužel ta správná cena.

Kde se surfuje ráno:

Na ranní severní vítr zvaný "vento" je asi nejlepší notoricky známé parkoviště na severu Malcesine či podobné místo na západní straně jezera (jsou tam prý nějaké surfařské hotely). V oblasti Malcesine je jezero neužší, takže vítr tu buší nejvíc. A jsou vlny. Plachta vejvka či malá rejska, záleží na vkusu a odvaze.

Pokud jste v Torbole a pokud vám nevadí, že lidí je tam jako v poledne na Václavském námestí a ješte k tomu má každý plovák a plachtu, zkuste to tam. Pamatuju-li se dobře, jezdí asi třísetmetrový pruh na západní straně jezera u přístaviště a snad i na východ pod skálou u Rivy. Do toho přístavište jezdí ovšem "stodola" - místní trajekt - a ostatní lodě s pasažéry.

Kde se surfuje odpoledne:

Odpolední jižní "ora" není tak silná jako "vento", vyplatí se rejsky okolo sedmi metrů a víc. Nejlepší spot je na odpoledne asi Torbole, ale jezdili jsme (jeden jediný den pár rozpumpovaných skluzů) i letos pod Malcesine.

Kde a kdy je a není vítr:

Garda není až tak větrný revír, jak si mnozí myslí. Stačí, aby klesl rozdíl denních a nočních teplot a termika se nekoná. Pokud prší, bývá následující den ztracený. Ale pokud není opar a pokud je v noci chladno, je velká naděje, že příští den si zajezdíte.

Ranní vítr jde spíš po západní straně jezera a na východní jsou místa, kde i za větru prostě nefouká (zátoka v Navene, letošní Porto di Benzone). V zátoce v Navene to za mé návštěvy na té východní straně nefoukalo ani odpoledne.

Co se dá dělat, když nefouká:

Jíst, pít pivo dovezené z Čech, pít italské červené víno, spát, číst, hrát mariáš, jezdit na kole (svahy nad Malcesine jsou docela extrémní a hlavně: nespolhéhejte se na mapu), navštívit nějaký ze zábavních parků na jihu, smažit se na pláži a samozřejmě tvořit hloučky ...

A zapomněl jsem na lezení, takže to napravuji: Kolem tunelů je spousta skvělých cest, Arco je vyhlášená lezecká oblast a v okolí jsou nádherné "feráty". Na feráty stačí sedák, dvě karabiny a dvě smyce, což se vejde do každého batohu, aspoň tolik říká naše kamarádka Šárka.

Kde jsou odkazy na Lago:



Srpen 1996


Tak takhle to vypadalo v Malcesine. Je okolo deváté ráno, fouká vento (zhruba patnáct metrů za sekundu) a náčelník Tomáš právě po katapultu roztrhnul pět osmu své přítelkyně Petry. Pokračuje na Kasíkově vejvce, kterou si půjčil pro Petru, že "ať si ji vyzkouší". Ta plachta je čtyři trojka, Tomáš má bratru devadesát kilo, metr devadesát, Tigu LWR 298 a jede jako dráha. Kdo neviděl, neuvěří.

-

A zatímco já se přemlouvám na břehu, abych nebyl srab a vlezl tam, že to nebude tak hrozné, jak se zdá - pozoruju lidi, kteří nad parkovištěm vylézaji na pláž tak hotoví, že ani nevytáhnou z vody prkno ... plonk, plonk, plonk ho táhnou flosnou po šutrech někam kus dál a když jim vypadne z ruky, zhroutí se bez hlesu vedle - tak Tomáš jede. Od břehu měl problémy s vlnami, zpátky fičí ...

-

Akorát to zastavování občas působí člověku problémy.

-

Pokud pár dní prší a je hnusně, terminka to jen tak nerozchodí. Vypadalo to, že foukne, lidi se nechali nalákat na šumění větru v korunách olší a teď se houpu na vlnách. Olše je vůbec strom za všechny drobné, myslíte si, jak fouká, vytáhnete prkno na vodu a tam samozřejmě nic a plácáte se hodinu zpátky. Možná mít raceboard a osmici plachtu ...

-

To městečko dole je Torbole a není to focené z letadla, fotografoval jsem to z Monte Brione. To je hora odděluje Torbole na východní straně a Rivu na straně západní a je oblíbeným výletním místem pro pěší turisty (jsou tu dva bunkry) a pro horské cyklisty (čtyřkilometrový stoupák nahoru a docela divoká cesta dolů - pokud hodláte jet po pěšině od bunkrů, bacha na pěšáky, občas jsou zahloubaní a nevnímají; a vemte si helmu). Řeka, co do jezera vtéká, je celá regulovaná a regulace posetá výstražnými cedulkami upozorňujícími na možnost nenadálých záplavových vln. Pokud si z nich nic neděláte, můžete si po regulaci příjemně zajezdit na kole.

-

Na kolech u spodního bunkru. Ideální tréninková plocha na manévry a příkrá stupání, pokud nemáte závratě a neděláte moc chyb - spadnout těch deset metrů vlevo či bratru třicet vpravo by asi zabolelo.

-

Pohled na Monte Brione (Riva je schovaná za horou) od kempu. Okolní hory jdou místy nad dva tisíce metrů (samotné jezero leží ve výšce šedesát metrů nad mořem).

-

A ještě jednou Monte Brione. Z téhle strany se nahoru opravdu dostat nejde, pokud člověk není horolezec nebo kamzík. Silnice na obrázku se kroutí mezi vinicemi a jabloňovými sady do městečka zvaného Arco.

-

Hory na západní straně jezera, focené snad z Malcesine, možná z Navene, nejsem si jistý.

-

Takhle vypadá Lago večer po dešti z promenády v Rivě.

-

Tohle je pohled na opačnou stranu - Rivská radnice. Neměl jsem čas se po měste s foťákem pořádně podívat, byli jsme na kolech. Snad příští rok.

-

Cestou dál směrem na Arco mně uhranul tenhle dům obklopený vinicemi. Možná až kýčovitý (jako by z oka vypadl tisícům fotografií z průvodců), ale pro mě typická Itálie. Takže jsem neodolal a za dohledu dua karabinierů, kteří patrně pokládali mé pobíhaní po cestě a kraji vinice za předehru k blíže neurčenému fatálnímu zločinu (třeba že bych si chtěl šlohnout hrozen nebo jabko?), jsem nakonec našel záběr, který mne vnitřně uspokojoval ... když se na ten obrázek dívám teď, nezdá se mi, že by to až tak vyšlo - taky máte pocit, že vidíte rudě?

-

Tohle je pohled směrem na sever od jezera na Arco.

-

A hrad v Arcu zblízka ...


Srpen 1997

Fotek z tohohle roku moc nenabízím, protože jednak mi začal stávkovat foťák (už mám nový, ale to problém bohužel neřeší) a jednak skoro nefoukalo a když už, tak hlavně na druhé straně.



Jedině Petru se nám letos podařilo zachytit ... já jsem se věčně koupal, jako vždycky, a ostatní váží tolik, že tak blízko k břehu nemohli, pokud se nechtěli rovnou vrátit. A momentálně už to stejně jezdí jen na velké plachty.

-

A stejně je vidět, že už je vítr vešketý žádný. S plachtou 7.8qm North Sails IQ 3D, a funboardem AHD tuším 270 nebo 275, by Petra normálně musela letět nízko nad vodou. Ale tohle ...

-

Scéna letos až moc obvyklá: není vítr. Všichni vysedávají hladově na pláži, ale momentálě fouká tak sotva na učení, navíc jsou vlny a vůbec. Do odpoledne se vlny uklidní, ale to jenom proto, že se vzduch už celý den ani nehne.

-

Paparazzi ... jak je vidět, točí se nejenom okolo slavných osobností. Tou fotopuškou jsou focené první dva obrázky. V pozadí zoufalý Tomáš přemýšlí, jestli teda eště zafouká nebo teda už ne. Jak myslíte, že to dopadlo?

-

A když se nečinností zoufalý surfer nechá nalákat a zůstane na druhé straně moc dlouho, dopadne to takhle.

-

Takhle to vypadá, když se vykládá dodávka s věcmi. Věřte tomu nebo ne, vše se vešlo do krátké verze Jumpera, stojící v popředí. To "vše" znamená v tomto případě kajak, jedenáct prken, šestnáct plachet, šestnáct kol a jídlo. Jediné problémy byly letos na německé hranici, kde bylo celníkovi podezřelé, že auto je firemní a neveze nic k proclení. Umluvili jsme ho. Naštěstí. Vyložit to byla práce na skoro dvě hodiny.


Díky Petře, Tomášovi, Petrovi, Luborovi, Jindrovi, Šárce a všem dalším, na něž jsem ve své skleróze zapomněl.
Valid HTML 3.2! Tuto stránku spravuje Jan Přikryl. Naposledy byla změněna 27. dubna 1998.
Dotazy a připomínky posílejte na adresu prikryl@cg.tuwien.ac.at.